Horní Jihlava

Jen málo mimojihlavských vodáků zná horní Jihlavu. Je to škoda, neboť jde o vodácky i krajinově zajímavý tok. Je sjízdná většinou do půlky května, někdy i déle a v létě prakticky po každých týdenních deštích, v případě vydatných bouřek i po dvou dnech.

Sjízdnost horního úseku Jihlavy je uváděna z Dolní Cerekve. Vhodnější je začínat před mostem u Nového Světa na říčním km 163,0 - před ním je řeka úzká a regulovaná. Za prvním železničním mostem tvoří řeka krátkou peřejku, obtéká kostelecké nádraží a ztrácí spád před jezem ( za větší vody sjízdným). Za jezem přibírá zprava Třešťský potok a stáčí se doleva, pod most. Svižně pak, v několika zatáčkách obtéká Kostelec, mezi loukou a zalesněnou strání, místy „mezi vrbičkami“, nechává vlevo obec Dvorce a podtéká dva silniční mosty. Mezi nimi vpravo je nový automatický limnigraf, (je na internetu na adrese: www.pmo.cz/pm , stav 38 z Kostelce ) a proti němu startuje každou velikonoční sobotu „Velikonoční setkání na řece Jihlavě“, pořádané už 12 let Vodáckým klubem Jihlava (V posledních třech letech je jeho součástí „sjezd turistických lodí o pohár hejtmana kraje Vysočina“, od Třešťského potoka do startu „Setkání..“ – viz( www.vkj.cz ).

Za mosty vtéká řeka do chatové oblasti. Teče stále pěkným proudem, v několika peřejkách, střídavě loukami a lesem až k jezu Pekelského mlýna na ř.km. 153,4.

Jez, bohužel, odvádí vodu do nového náhonu a tak nelze, kromě uvedeného „Setkání..“ plout nehezčí peřejí nad Jihlavou – Peklem, kde se v minulosti dokonce pořádali i slalomové závody. Lodě je třeba splavit náhonem až k mlýnu. (Je slušné se chovat při tom opatrně a neničit břehy náhonu. Údržba náhonu dá hodně práce.)

Za lávkou pod mlýnem je nový stupeň bez propusti, k čerpání vody pro jihlavskou vodárnu, za větší vody po prohlídce sjízdný, pod ním v zatáčce pěkná peřejka a potom asi kilometrový „olej“ jezu u škrobárny v Rantířově. I tento jez je za určitých podmínek sjízdný, je však nutná prohlídka! Za zatáčkou pod jezem se podjíždí most Rantířov –Vyskytná a pokračuje se spodní částí chatové oblasti .

Zde je třeba dávat pozor na nízké lávky, které mohou být zrovna v proudu za zatáčkami, když si to chataři právě usmyslí!

Řeka teče stále v drobných peřejkách k asi metrovému, sjízdnému stupni pod skalou „Zaječí skok“(vpravo). Po proplutí lesem se proud zvolna zklidňuje a přechází v asi 1,5km dlouhou, nadrženou vodu nad jezem u jihlavského Motorpalu. Pod tímto jezem vtéká řeka definitivně do Jihlavy.

Téměř přes celé město je více či méně regulovaná. Za prvním silničním mostem vlevo je hospoda ve Starých horách, kde lze dobře přistát a odkud startuje dětský závod, pořádaný každoročně v červnu jihlavským Klubem vodní turistiky, následuje nový sypaný jez tzv. Vojenský, za ním zleva vtéká Smrčenský potok, za ním je areál koupaliště „Vodní ráj“, kde je možné využít i krytý bazén, přístup k němu je však z druhé strany, tak že je třeba přistát až u dalšího jezu „u Českého mlýna“(vlevo) a vrátit se zpět okolo hypermarketů.

U Českého mlýna mají své loděnice také všechny jihlavské vodácké kluby. První vpravo – na bývalé plovárně – slalomáři SK spolu s Raft klubem, za nimi – na úrovni hrany jezu – Klub vodní turistiky, kde by zřejmě bylo možné po domluvě na telefonu 721 786 644 (Kratochvíl) nebo na romca.vod@bluetone.cz postavit i několik stanů a vlevo – za sportovní halou – VkJ ( není z řeky vidět) s jedinou půjčovnou lodí na tomto úseku (Podrobnosti o půjčovně na www.vkj.cz)

Další jihlavský jez, pod přítokem Jihlávka – u Pekárkova mlýna- je jediný v Jihlavě, opravdu nesjízdný. Jde o gumový jez s lomovým kamenem v podjezí. Dá se však poměrně snadno přenést vpravo.

Za ním protéká řeka svižně mezi továrními objekty, potom kolem zahrad k bývalému Panskému mlýnu. Jeho podobu s jezem znají i nejstarší Jihlaváci jen z fotografií v muzeu. Z mlýna zbylo zbořeniště – nyní stavební firma, z jezu asi 50 metrů dlouhá peřej. Delší, ale menší peřejka, nebo spíše kamenitá mělčina zbyla z jezu pod helenínskou lávkou asi o kilometr dále. Ta je také poslední v Jihlavě.

Za Jihlavou se proud řeky zpomaluje, především zásluhou mnoha jezů. Většina z nich je za určitého vodního stavu sjízdná, některé však se s větším průtokem stávají nebezpečnými. Jde především o jez u skály za Malým Beranovem na ř.km.136,5, kde se dělá velký válec, rozpadlý jez pod Číchovem na ř.km. 113,8 , kde jde proud proti skále a špatně se přenáší, případně o rozpadlý jez pod Přibyslavicemi na ř.km.108,9 kde je za velké vodu problematický nájezd a možnost potopených, naplavených kmenů.

Zaručeně nesjízdný je jez u Petrovic a většinou i u továrny v Lukách nad Jihlavou.

Jihlava v tomto úseku teče širším údolím souběžně s železniční tratí, protéká obcemi, v kterých zpravidla je hospoda a alespoň jeden jez, většinou buď sjízdný nebo se dá dobře přenést, pod jezy tvoří krátké peřejky, teče mezi loukami a zalesněnými stráněmi.

V městečku Luka nad Jihlavou lze přistát za mostem, přímo u náměstí na jídlo či nákup. Za obcí Přímělkov, v místech kde se zprava vlévá říčka Brtnička, je možné tok na chvilku opustit a jít se proti proudu Brtničky podívat , asi 2km, do krásného údolí, ke zřícenině hradu Rokštejn.

Místo na přespání, nikoli na delší táboření , lze na tomto úseku najít poměrně snadno. Ubytování v campu pak na koupališti v Bransouzích, případně v ubytovnách a penzionech v obcích kolem řeky a před Třebíčí, v autokempu Poušov, kde na vysokém jezu je také nejvhodnější – na však nutné - plavbu ukončit a odjet doprava po cestě do Třebíče – Boroviny.

Stav na limnigrafu ve Dvorcích a v Bransouzích, potřebný ke splutí jednotlivých částí popisovaného úseku.

Celý popisovaný úsek v délce zhruba 60 km lze absolvovat ve třech, v extrémním případě ve dvou dnech, stojí však asi za to, nechat si alespoň jeden den na prohlídku městské památkové rezervace Jihlavy, případně s návštěvou koupaliště „Vodní ráj“ nebo i Třebíče s jejími židovskými památkami, zapsanými do světového dědictví UNESCO.